Archiv rubriky: Marťas

Skvěle to napsal Zábranský v Herci a truhláři Majerovi: zatímco v Polsku nebo v Maďarsku lidé, kteří mluví o odcházení ze země, ze země skutečně odcházejí, u nás je to trochu jinak: u nás se o odcházení ze země mluví hodně, ale neodchází nikdo. Teda skoro nikdo. Jeden můj známej se před časem rozhodnul odstěhovat […]

Samozřejmě jsem se dostal už v průběhu devadesátejch let k pornografii tištěný; německý pornočasopisy, co tahal na gymplu spolužák Kropáček, kdepak, to bylo jiný kafe než průřez souloží, kterej nabízela ilustrovaná knížka Lidské tělo, již jsem od máti dostal k dvanáctejm narozeninám místo instruktáže o sexu. Zásadním milníkem se ale stalo až osm nahatejch fotek […]

Máti moc nenavštěvuju, to jsem psal, moravskou babičku ještě míň, protože je to skoro tři sta kiláků a co si budem, kdyby člověk hledal důvody, proč se zabít, bude D1 patřit ke žhavejm kandidátům. Babi mám ale moc rád, táhne jí sice na devadesát, ale na bolesti si nestěžuje. K obědu udělá řízky (ví o […]

Asi žádnej herec mi nepřirostl k srdci jako tadyhle Bébel. Video jsme doma nemívali, takže zatímco šťastnější spolužáci mohli čumět na pokoutně získaný akčňárny s Fandamem, Švarcikem nebo Stelounem, můj výběr zůstával omezenej nabídkou tehdejší televize. A co si budem povídat, ta v osmdesátejch letech nebyla zrovna bohatá. Ano, do nějakejch deseti let věku jsem […]

Musím přiznat, že původní verze Facebooku, kde se sdílely fotky obědů, dovolenejch a koček, mi byla mnohem sympatičtější. Ani ne kvůli pomatenejm zemanovcům – roli černý ovce v mý sociální bublině drží strejda z Litvínova, kterej statečně drží hlídku proti hordám muslimskejch migrantů sdílením píčovin z aeronetu. Občas mám chuť mu pod nějakej post napsat, že […]

Mám rád svůj hood. Se svým jménem koneckonců ani nemůžu jinak – už slovutná kapela Majklův strýček zpívala, že Martin má rád Žižkov. Nejde ale o to konkrétní místo; když jsem byl s Terezou, měl jsem podobně rád Vinohrady, a myslim, že bych si podobným způsobem dokázal oblíbit klidně třeba i Nusle, Smíchov nebo tu blbou […]

Jedenadvacátej prosinec byl odjaktěživa můj nejoblíbenější den v roce. Lepší než narozeniny, kdy je člověk sice zahrnutej přáníma a úsměvama, ale zas je o rok blíž hrobu. Lepší než Vánoce, kdy musí čumět na Tři oříšky pro Popelku a tvářit se v pohodě. I lepší než Valentýn, kdy sice přinese kytku a zamrdá si, ale pak musí […]