Mít bar byl jeden z mejch ultimátních cílů, gymnaziálních snů. Intoši kolem mě doufali, že jednou spáchaj knížku, desku nebo film, já mnohem víc nasával atmosféru míst, kde se tyhle řeči vedly, podniků, kde nalejvali nezletilejm, což mi v tý době přišlo jako podmínka sine qua non, jak by měl vypadat dobrej bar. Dneska jsem dospělej a vim, že se něco takovýho nedělá, takže v mym podniku maj mladistvý velmi přísnej plot. Jasně, kromě hezkejch holek, který si zapomněly občanku. A kromě Kubíse: Kubís je typ z nedalekýho gymplu, co čte Michela Houellebecqa a má bůhvíproč nejlepší hašiš z celý Prahy.

Každopádně:

Hodně dlouho jsem si ten bar užíval: nutno říct, že bych si možná užíval cokoliv, protože posledních pár měsíců v mý reklamkářský kariéře jsem prožil na koksu a ginu a rozhodnutí otevřít si bar bylo natolik spojený s nutností nepít, že ty dva roky, co můj podnik v tý zastrčený uličce vydržel, jsem byl šťastnej, že jsem utekl všem svej kreativním nekámošům a hlavně všem těm špatnostem, co vytí s nima logicky přinášelo.

Jenže tvoje zlý já tě stejně dožene. Když jsi dodělal prezošku pro mobilního operátora za dvacet sedm megamíčů a krystalky z fousů sis už ani neolizoval, protožes měl zlatý šňupátko, neřekneš ne, když dostaneš nabídku, která se neodmítá. Od Kubíse ji teda nečekáš, ale zjevně se toho na gymplech děje víc než za tvýho nevinnýho mládí. Nadechneš se vzadu u lednice a nastřelenej do hlavy jdeš ven, všechny vykalíš do hoven, zkasíruješ je na korunu přesně (mezitim toho od Kubíse koupíš gram, nevíš, kdy se může hodit, ale vlastně se může hodit kdykoliv) a pak do pěti do rána prcáš tu hezkou holku, co vypadá trochu jako Zoey Deschannel, ale rozhodně jí ještě nikdy nebylo osmnáct.

Když druhej den ve tři odpolko odešla, měl jsem pocit, že bych se měl nad sebou zamyslet. Měl jsem na to čas, a taky ještě kus toho gramu, takže jsem v pohodě otevřel bar, a přemejšlel. A pochopil jsem, že píchání lolitek s ofinkou neni příčina, ale jenom blbej důsledek. Důsledek mýho angažmá v zábavnim průmyslu.

Helou, bejb, jsem barman. Když svou práci dělám dobře, výsledkem jsou ožralý lidi. Můžeme řešit, jestli má smysl zakázat v hospodách kouřit, jestli směj bejt v knajpách forbesy nebo jestli má bejt půllitr malifoly levnější než pivo, primárně vám řeknu jediný: v jednu v noci jsou v baru jenom lidi, co chlastaj. Jsou spokojený, mnohdy vlastně šťastný, a určitě je v jistym smyslu naplnění života, když dokážete dělat lidi šťastný, což řek možná Buddha, možná i Ježíš, ale určitě ten trpajzlík ze Tří veteránů, ale jsem si jistej, že to takhle nemyslel, lilipután. Nebo jestli jo, je to jeho problém: stejně jako jsem v určitym okamžiku pochopil, že mám na víc, než v reklamce pomáhat prodávat mrdky masám, došlo mi, že mám i na víc než prodávat v baru chlast troskám.

A hlavně mě čeká cesta na Slovensko. Tereza s Tiborem jsou v Trnavě, spočítal jsem si úspory a i přes pár nechutnejch pokerovejch záseků mám dost peněz na to, abych tam odjel a v nejhorším s nim mluvil jenom přes plot mateřský školky. Co budu dělat jinak, ještě nevim. Jsem fanda do zubního lékařství, ale tam mě asi nevezmou, tak půjdu řídit tramvaj. Pokud teda maj v Trnavě tramvaje.

Bar tady nechám. Daneček jednou říkal, že by to po mě vzal. Tak třeba to fakt udělá.

https://kreslenyvtip.cz/sites/default/files/styles/large/public/kresleny_vtip/martin_pohl_128.jpg?itok=3X3VkIU3A bylo toho dost. 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s