Asi každá generace má svoje filmový Tři mušketýry. Můj táta třeba za ty jediný, ryzí a kulturní rozhled formující považuje ty francouzský kusy ze šedesátejch let s Gérardem Barraym. Mladý ročníky si zas budou (bohužel) myslet, že tou zásadní je devadesátková verze s ještě nevysmaženým Charliem Sheenem, nebo smutně směšnej Muž se železnou maskou s Kaprálem ve dvojroli. Anebo – a to už bych vážně blil – ten nedávnej digitální paskvil s Millou Jovovich, co byl z deseti procent steampunk a z dalších devadesáti totál fekál.

U mě teda naprosto jasně vede sedmdesátková adaptace, ve který se krom Michaela Yorka a Richarda Chamberlaina sešly i dokonalý prsa Raquel Welch, zavilá Faye Dunaway, padoušsky jednookej Christopher Saruman Lee, Charlton Heston jako kardinál Richelieu a další minimálně půltucet supr herců. No a tahle hvězdná sebranka natočila tak báječně uvolněný dobrodrůžo, že mi duši hladí víc než potulení od maminky.

Je to parádička, která je výpravná, napínavá, občas hořce osudová, ale mnohem častěji rozpustile zábavná, svižná, hravá… no prostě boží.

Zajímavý přitom je, že mám doma obrovskou filmotéku dývek a blu-rayů a po ruce vždycky minimálně tři disky napěchovaný filmovou kvalitou. Všechno od Kubricka s Leanem, přes Bláznivý střely a fláky Billa Murrayho, až po Skyfall a Strážce Galaxie. Chuť na Tři mušketýry s Yorkem mám ale vždycky, a to intenzivní – tak parádní oddychovka, která přitom neztratila styl, to je.

Viděl jsem za svůj život padesátkrát Forresta Gumpa, stokrát Shawshank a nepočítaně Tenkrát v Americe, i když má monstrózní čtyři hodiny. V nácti jsem miloval Americkou krásu, po dvacítce sjížděl dokola Barryho Lyndona a takovýho Vyvolenýho bych i ve svým pokročilým věku zvládl odrecitovat záběr od záběru. Ale jestli si v rámci libovolný chvíle volna chci pustit nějakej film POKAŽDÝ a nikdy se jím neseknu, je to právě tahle mušketýrská odysea.

Přitom nejde o absolutní klasiku, oscarovej klenot nebo nekonečnou vystýlku televizních schémat (vlastně už je skoro nevysílaj), ale v mým životě tahle romantická hrdinská jízda, plná korzetů a kordů, funguje dokonale za všech okolností.

Ať je úzko, nebo pohoda, d’Artagnan je dobodá. Jsem rád, že tyhle kumpány mám pořád poblíž, protože jeden za všechny a…

raquel

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s