Máti moc nenavštěvuju, to jsem psal, moravskou babičku ještě míň, protože je to skoro tři sta kiláků a co si budem, kdyby člověk hledal důvody, proč se zabít, bude D1 patřit ke žhavejm kandidátům.

Babi mám ale moc rád, táhne jí sice na devadesát, ale na bolesti si nestěžuje. K obědu udělá řízky (ví o mý vášni, takže mě čeká triumvirát telecích, krůtích i vepřovejch), po o si chvíli dáchneme u telky a pak jdeme spolu na hřiště. Babička si u stánku s klobásama dá malý pivo (je jediná z celý vsi, komu to malý natočej), já si kecnu na sedačku, babi do křesílka, co jí předseda klubu přistaví, obtloustej sudí zapíská entrée a začne se hrát.

“No ty pičo,” vyskočí ze mě, když místní gólman Standa, co by měl dvacet kilo nadváhy, i kdyby měl o deset čísel víc, zbourá mladinkýho štírka z Oujezdce. “Fotr toho mladýho vyhodil Standu z práce a Standa si myslí, že neprávem,“ vysvětlí mi babička. „A právem?“ „Jasně že neprávem, dyť neměl ani promile,“ dí babi. Standa se zle kouká na kluka oujezdskýho a ten se radši drží ve zdvořilý vzdálenosti od malýho vápna.

Když forward domácích, nějakej Otáhal, zahodí čtvrtou tutovku, babička se ke mně nakloní. “Ten hrát nemá,” sděluje mi tajemství, “ale vopustila ho žena, tak je nešťastnej – a když ho trenér nepostaví, hrozně chlastá.” “A když ho postaví?” Babička jen pokrčí rameny.

V půli babi řiká, že už si druhý malý pivo nedá, ale nakonec si dá. “Chudák holka,” ohodnotí babi nazrzlý děvče, co nábožně sleduje kreativního záložníka hostí, co vypadá jako Lavi, kdyby hrál první á třídu. “Von bere drogy?” “Hraje forbesy.”

Domácí stoper sejme kvaziLaviho a bude to pecka. A červená, svět je zlej. Lavi chce bejt slavnej, bere balón. “Kolik dluží?” “Asi dvě stě tisíc,” říká babička a mhouří oči a trochu mi připadá, že se soustředí, že vysílá nějakou energii, možná na první pohled zlou, ale určitě spravedlivou, Lavi zakopne a letí to do hajzlu. “Oujezdec je parta čuráků, a parta čuráků, a parta čuráků, a parta čuráků,” zazní z rozhlasu. A hned potom: “Karle, dej mi ten mikrofon.” “Takže Somr už zase chlastá,” řekne babička a poprvé za celej zápas se jí na tváři objeví úsměv.

Nakonec slepý kuře najde zrno. Milota (tři exekuce na krku) vybojuje roh, Zámečník (manželka rakovinu v posledním stádiu) se pravou rukou opře o starou lípu, kterej sázel jeho prapraprapraděda, když tam ještě měl pole, krátkej rozběh a do brány točenej centr proletí na zadní tyč, odrazí se od tyče, balón skáče po lajně a Otáhal ho vnese na prsou do kasy a pak se zraní.

A my pak jdeme zpátky domů, babička se pomalu šourá o holi, zdraví celou vesnici a polohlasem mi dopovídává všechny ty osudy a mně přijdou aspoň na chvíli všechny moje problémy malicherný.

Fotka uživatele Sokol Sruby.Otáhal je pátý zprava.

One thought on “ VESNICKEJ FOTBAL ”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s