MÍT PENÍZE NA PÍČOVINY, KTERÝ MI RODIČE V DĚTSTVÍ NEKOUPILI

Hodně lidí se ve vzpomínkách vrací do dětství s láskou a něhou a jediná negativní emoce je smutek, že už se ta pohádka mládí nikdy nevrátí. No nevim. Já si celý dětství přála jedno jediný. Abych už byla velká. A za tím si stojím, byť mi má velikost přinesla klinické deprese, kocoviny, rozchody a neplacené […]

Read more "MÍT PENÍZE NA PÍČOVINY, KTERÝ MI RODIČE V DĚTSTVÍ NEKOUPILI"

KDYŽ SE ZKRACUJOU NOCI

Jedenadvacátej prosinec byl odjaktěživa můj nejoblíbenější den v roce. Lepší než narozeniny, kdy je člověk sice zahrnutej přáníma a úsměvama, ale zas je o rok blíž hrobu. Lepší než Vánoce, kdy musí čumět na Tři oříšky pro Popelku a tvářit se v pohodě. I lepší než Valentýn, kdy sice přinese kytku a zamrdá si, ale pak musí […]

Read more "KDYŽ SE ZKRACUJOU NOCI"

POSTMODERNÍ PĚTIBOJ

Už od mala jsem měl rád bizarní sporty. Zásluhu na tom mají bratři Pospíšilové – to byli dva strejdové, kteří spolu hráli úchylárnu zvanou kolová a byli v tom nejlepší na světě. Obdivuhodný je, že v tom byli nejlepší na světě asi třicet let v kuse, na druhou stranu “nejlepší na světě” znamená v jejich […]

Read more "POSTMODERNÍ PĚTIBOJ"