Bylo to sakramentsky náročný. Advent a Vánoce, to je vrcholná kalebnická sezóna. Je to pro tvory společenský ekvivalent hokejovýho play-off – všechno je to najednou mnohonásobně náročnější. Leje se tvrději, panákuje se rychleji, času na regeneraci málo, páč se jde z party na party až do velkýho silvestrovskýho finále.

Tělo nestíhá. Slabší kusy odpadávaj, kosí je zranění, nemoci a zarachy od starejch, ale ty opravdu velký kaliči do toho zvládaj celej měsíc šlapat naplno. Právě tady se totiž ukazuje, kdo na to má, kdo dlouhý měsíce poctivě trénoval a teď to v rámci těch nejdůležitějších momentů roku zvládne řádně pohrotit.

Je to samozřejmě velkej nápor jak na peněženku a játra, tak na psychiku. Pokud ale člověk dbá doporučení z hokejovejch kuloárů a jde do toho jako voni zápas od zápasu, střídání od střídání a buly od buly, tedy kalbu od kalby, promile od promile a panák od panáku, tak se na konci může radovat z tuny zážitků a z nejvíc památnejch zářezů na pažbě slovutnýho velkoměstskýho pijáka.

Jasně, rána bejvaj hodně tvrdý, často dochází šťáva, elán, odhodlání. Tělo se ale vždycky dá nějak do pucu, i když to holt stojí nějakou tu vyprošťovací vířivku, relaxační masáž, kocovinovej sex nebo nechutnej koktejl podpůrnejch látek (cola a vývar > kokain). S psychikou to ale bejvá horší. Ta se často láme pod tlakem kusejch vzpomínek, který nejsou vždycky úplně růžový – ostuda je v tomhle ročním období běžnější než fronta na zlevněný mandarinky a někdy nese hodně výčitek svědomí a omluv sama sobě za zhovadilosti, co se zase semlely. A že oplzlý nadržený kecy, žaludeční faux pas v taxíku, vyspávání na Karlově mostě nebo nějakej ten nedomyšlenej šoust bejvaj ještě ty lepší varianty.

Nemám tyhle pocity studu rád – když máte 80 % včerejší noci v mlze, těch zbývajících 20 %, co si vybavíte, bolí a sráží lidskou důstojnost na úroveň vykalenýho Rain Mana. Empiricky jsem tak zjistil, že úplně nejlepší varianta je nepamatovat si nic. Když už se zbořit do stavu, kde se flirtuje s amnézií, tak se zbořit na max, až do sfér, kde je hlava naprosto vypucovaná.

Pokud se totiž pak probudíte u sebe doma, sám, s peněženkou a mobilem v okruhu deseti metrů, na dveře vám neklepou švestky a na mobilu vám nepípaj zamilovaný SMSky od nějaký holky, co jste pod záminkou nárazovýho orálu požádali o ruku, můžete bejt v pohodě. Kámoši se na vás sice uchechtnou, že to byla včera zase strašná dobytčárna, a holkám vytane na mysli hashtag #metoo, ale když se v tom nebudete rejpat a nebudete se nesmyslně vyptávat, můžete jít do dalšího večerního klání s čistou hlavou a v plným soustředění na výkon.

carrey

One thought on “ KDYŽ SI ZE VČEREJŠÍHO SMRTÍCÍHO VEČÍRKU NEPAMATUJU LAUTR NIC ”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s