Můj vztah k lidstvu je v podstatě ambivalentní. Na jednu stranu jsem jeho velkej fanoušek. Když si člověk uvědomí, jak vypadala země před nějakejma deseti tisíci lety, musí si přiznat, že we’ve come a long way, baby. Všechny ty vynálezy, že jo. Ruchadlo. Mezizubní kartáčky. Termonukleární fúze, meziplanetární lety a 4K porno. Fakt, když tohle všechno zvážíte, nemusíte lidstvo vysloveně adorovat, ale měli byste uznat, že jistou adaptabilitu a schopnost vývoje prokázalo.

Sociální sítě bohužel zasadily tomuhle obdivu k civilizaci značnou ránu. Problém totiž je, že civilizace je super, jenže lidi jsou nehorázný pitomci. Že si dělníci ze šroubárny nečtou doma Vergilia v originále a místo toho maj blbý hemzy na internetu, to jsem ochoten pochopit. Ono se to ale týká i takzvanejch influencerů: vemte si člověka, co něčemu rozumí, já nevim, třeba někdo vystudoval filmovou vědu a píše o filmu, takže se dá očekávat, že bude rozumět filmu (a anabolickejm steroidům). Nebo někdo jinej, kdo ten projel trabantem celej svět, nejspíš rozumí… ééé… trabantům. Problémem je, když takovýhle lidi propadnou pocitu, že rozuměj všemu, a začnou o všem kázat.

Pro tyhle situace je tu naštěstí online poker. Dřív jsem býval spíš příznivcem vočka (kvůli hazardu) a licitovanýho mariáše (kvůli umění a kráse hry), až asi před rokem jsem zjistil, že poker kombinuje obě dvě vlastnosti v míře neobyčejně uspokojivý. Aby bylo jasno: já nejsem žádnej velkej player, to ne. Ale zjistil jsem, že pro úspěch v párdolarovejch turnajích stačí vlastně jedna jediná vlastnost: trpělivost.

Miliónkrát může bejt v pokerovejch učebnicích napsaný, že když jste začátečníci, nemáte hrát jiný handy než ty nejlepší. Já vim, je to otrava čekat na A K nebo pocket queens, navíc i trochu přizdisráčství, někdo taky říká, že si chce hezky zahrát, takže chce vidět co nejvíc flopů. Proti gustu žádný dišputát, ale já když hraju cokoliv o prachy, tak si nejlíp zahraju, když vyhraju.

Samozřejmě netvrdím, že zvítězím pokaždý, ale dlouhodobý dodržování výše popsaný strategie člověka v plusu udržuje. Průměrnej výdělek je samozřejmě mizivej, pár dolarů za hodinu, ale hrát si a ještě za to mít peníze mi přijde jako poměrně smysluplnej způsob trávení volnýho času. Navíc mám vždycky strašnou radost, když hraju s někým ze třetího světa; pak mi vlastně ani nevadí, když těch pár šušňů prohraju. Dolar má pro spoustu Indonésanů výrazně větší hodnotu než pro mě a dokud nebohý indonéský děti můžou obírat obtloustlýho pražskýho barmana, aspoň něco málo je na světě ještě v pořádku.

https://calwatchdog.com/wp-content/uploads/2016/05/Poker-stars.png

Naživo je to samozřejmě lepší, WTZ.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s