Nestíhám psát. Myslím, že za to můžou ty vánoční večírky a tuna práce, když se všechno musí stihnout před svátkama, protože ve společnosti Santy a Ježíška už nikdo makat nehodlá. Ale Marťas je přesvědčenej, že za tím je úplně jiná věc: totiž skutečnost, že se mi po víc jak půl roce znova ozvala Lucina.

Nevidí to rád a já ho chápu. Koneckonců, když jemu se ozvala někdy v září nebo kdy to bylo Tereza, narovinu jsem se ho zeptal, proč se s tou píčou vůbec baví. Urazil se a chtělo to pár panáků (samozřejmě jen na mý straně), než roztál a mohl jsem se mu omluvit. Ne proto, že by ta jeho Tereza nebyla píča, to vona samozřejmě je, protože jak jinak nazvete holku, co sbalí synka a odjede s ním kamsi do prdele na Slovensko, ale protože jsem prostě nebyl dost empatickej a hned ho seřval, že si s tou hajtrou vůbec povídá.

Marťas byl v tomhe směru větší kámoš a místo, aby mi dal kartáč, že jsem Lucině hned nepráskl s telefonem, jen přinasraně mlčel. Celkem logicky. Nový kontakty se starejma láskama jsou totiž dycinky ošemetný.

Je to zvláštní mix emocí, kdy se komíháte mezi nasraností, nenávistí, sebebulšitem, že se nic vážnýho neděje, a chutí tu potvoru zfackovat, ideálně pérem. A zároveň se chlácholíte pocitem, že ta bolest, co už z velký části pominula, pomine ještě víc, že ty rány nebudou tak hluboký, když je třeba pomůže hojit někdo, kdo vám je řezal do duše. Že si možná spolu dáte drink, oběd nebo si to jednou ještě rozdáte, a pak půjdete každej sám dál, po svý trase, já asi k Marťasovi do baru, na jedno orosený a moudrý prorocký kecy kámoše k tomu, zatímco ona na nějakej hoch večírek, kde ji budou obluzovat bohatý bezduchý čuráci v košilích ušitejch na míru.

Možná si jen něco nalhávám, když si říkám, že už jsem se posunul jinam a znova bych s ní chodit nechtěl. Na každej pád jsem ale Lucinu rád slyšel – i když jsme kecali vesměs o hovně. Protože jakkoliv mi ta konverzace nevlila do žil nějakou extra porci naděje, že bude zase všechno fanfárový, minimálně jsem nabyl přesvědčení, že všechna ta bolest a porozchodová prázdnota prostě nemusely bejt tak intenzivní.

ex

Tohle zjevně není můj případ. Možná chyba…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s