Někdy v roce 2002 jsem si pořídil placatej walkman Sony a s ním začala nová epocha mýho života. Na rozdíl od plastovejch krabiček, který jsem měl do tý doby, dokázal tenhle štíhlej kovovej krasavec něco jako zázrak: když skončila písnička, stačilo jednou zmáčknout lesklý tlačítko Rewind a frajer automaticky přetočil pásek na začátek právě dohranýho songu a pustil ho znova. Pamatuju se, jak jsem to v nočním autobuse dělal asi hodinu s písničkou Blindfold a se zavřenýma očima si představoval, jak hraju na kytaru to kvákavý sólo a zpívám Skye druhej hlas.

Podobnejch záseků jsem měl od tý doby snad milión. Discmany a mp3 přehrávače, který přišly po walkmanech, popisovanej proces ještě zjednodušily a těžko spočítám, ke kolika písničkám jsem zahořel takovou láskou, že jsem je musel drhnout furt dokola; jistý je, že s písničkama je to podobný jako s holkama, zamilovat se můžete do úplně libovolný a nepomůže vám pak ani svěcená voda. Naštěstí jsem už ve svym věku pochopil, že cítit vinu za něco, co se mi líbí, je pěkná píčovina, takže moje pleasures už nejsou guilty: občas si vytvořím ušního červa ze slušný kapely, co moc lidí nezná, ale už jsem takhle vojížděl třeba i kus od Landy, t.A.T.u. nebo Erasure, za což bych se v tom roce 2002 nejspíš dost styděl.

Podobnou situaci zná asi každej, ale je nutný zdůraznit, že je malinko rozdíl, když si repeatujete skladbu do sluchátek (případně do domácích beden) a když tak činíte v hospodě plný lidí. “Víš, co na tobě nejvíc nesnášim,” pípla mi v sobotu esemeska, když jsem popátý za sebou pouštěl svůj aktuální zásek od A.S.A.P. Jardy. Psala Gáta, což mě překvapilo, seděla totiž už dvě hodiny u stolku s nějakou ohmatanou knížkou, cucala druhou dvojku a když ji zkusil oslovit nějakej kluk, neřekla nic, jen vydala takovej hrdelní zvuk, kterej ten kluk naštěstí správně pochopil a okamžitě se zdekoval.

Podíval jsem se do Gátina vyčítavýho pohledu a zavrtěl jsem hlavou. Další zprávu měla zjevně připravenou, protože jenom poslepu ťukla na “odeslat”. “Tuhle písničku.” Pokrčil jsem rameny; chvilku jsem přemejšlel, že pustím něco jinýho, nebo to alespoň ztlumím, ale v některejch věcech si neporučíš. Koneckonců, když jsme ji o hodinu a půl později jeli po sedmadvacáté, tancovala Gáta jak zjednaná s tim klukem, co to na ni předtím zkoušel, a ze všech nejhlasitějc vykřikovala, že Marťas totiž diktuje jako tlustej Eminem.

One thought on “ KDYŽ SI ZAMILUJU PÍSNIČKU TAK, ŽE JI JEDU NA REPEAT 1 ”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s