Když se řekne plavání, tak mě jako první napadnou plavky a panika. Jenže jako druhý mě napadne, že lepší forma pohybu prostě k dostání není a že miluju tu vůni chlóru. Začala jsem nedávno víc (tzn. začala jsem nedávno) plavat a dost mě štvalo, že to nějak neni úplně ono, že mi jde při plavání každá noha trochu jinym šejdrem a s vědomím, že to děláte blbě, se všechno dělá ještě o něco blběji.

Plavání mi první klacky pod nohy hodilo, už když jsem byla malá. Na plavání se ZŠ jsem byla (dle mýho soudu) neférem v druhý nejlepší (resp. druhý nejhorší – moje sklenice je poloprázdná) skupině. První skupina se celou dobu prakticky jen klouzala na žluto-červený klouzačce značky Chicco, která byla mým snem od chvíle, kdy jsem se na ní prvně povozila u rodinnejch známejch – kdykoliv jsem ji někde viděla, lísala jsem se k tomu kusu plastu jako k vzácnému pokladu. Třetí skupinu drželi nad vodou hákem a my zatím dělali tempa na suchu, aby „náš“ starej dědek viděl, jak moc to děláme špatně.

Na Delfínka na mokrém vysvědčení to sice stačilo, ale když místo poslouchání zkušeného plavčíka závistivě čumíte po dětech na skluzavce, moc základů pro správné plavání vám v hlavě nezůstane. Od plavání mě tahle do nebe volající nespravedlnost ale neodradila. Voda je super. V bazénu nehraje žádná přitroublá hudba (aerobic), nejsou tam hyperflexibilní ezo mindy (jóga) a ani to tam nesmrdí po testosteronu (jakákoliv posilovna). Je to sice cvičení, ale dobře zamaskovaný za poponášení v osvěžující vodičce, obejde se to bez potu a hlavně je tam klid. Na přemýšlení. Na soustředění. Na chvíli klidu od úzkosti, nervů, stresu, lítosti, strachu. Pokud vás teda zrovna nevyrušuje, že máte špatnou techniku a že kdybyste to dělali jinak, mohli byste snadno přeplavat hyper snaživýho úředníka ve vedlejší lajně – teda ne že bych snad s kýmkoliv závodila, ale tak šmarja… První skupina se klouže, druhá ne. To už víme.

Dostala jsem v práci takový ty kulturně-sportovní stravenky a protože je Marťas zatím nebere, musela jsem jim vymyslet náhradní řešení. Našla jsem zdokonalující kurz plavání pro dospělé. A protože život je občas román pro dospívající, koná se kurz přesně tam, kam jsem chodila se základkou. Furt je tam veliký kaktus přivázaný řetízkem, aby ho snad nikdo neodnesl pod županem. Furt je tam automat na granulovaný čaj, se kterým zdarma obdržíte zbytek kafe z trubek. Můj dědek je tam taky, furt, ale tentokrát jen vydává klíče od skříněk nahoře na recepci. Současný trenér je mladej, svalnatej, sympaťák.

Pig-Swimming-Funny-Picture

Takže tentokrát dávám docela dobrý pozor.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s