Většina lidí si Jágra opravdu oblíbila, až když mu zrasili malíček, a i přesto s ním dotáhl českej nároďák ke zlatu na mistrovství světa. A pak taky když zestárl, zmoudřel a nejen že tenhle hokejovej majstrštyk zopakoval, ale ještě si založil na facebooku hokejovou rodinu a začal lidem upřímně a vtipně kázat, že by se nemuseli chovat jako hovada a občas by mohli zvednout prdel a něco kloudnýho udělat. Takovej tykající tatíček národa.

Já ale Jardu ctil vždycky, už od prvního kňafru v NHL. Když jsem v deseti četl jeho první biografii, ve který se zpovídal z toho bájnýho dělání tisícovek dřepů a stovek kliků, který když vynechal, tak si je naložil další den ve dvojnásobný dávce, byl jsem dost u vytržení. Sám jsem jich totiž udělal sotva třicet, a když jsem jednou zkusil dvojnásobek, měl jsem z toho měsíc podezření na zánět pravýho kolene.

Naivně jsem si tehdy myslel, že i dospělý okolí mou úctu sdílí – ale bylo to asi jako u mý třídní učitelky, která zajásala po přiznání, že čtu knihu Jágr, ale jen kvůli tomu, že slyšela knihu Jóga. Jarda byl přitom vždycky borec. V mládí možná nafrněnej, u ruletky ne zrovna rozvážnej a příliš upnutej na kanadský body, modelky a svoji mámu, ale na ledě hotovej hokejovej pánbů. Jak ten si to vodil, to byla neskutečná pohádka. Jeho dlouhý ruce a vystrčenou prdel sleduju na youtube radši než zadečky Beyoncé a JLo dohromady, to přiznávám.

Jenže čas nezastavíš, a i když se stokrát holedbáš, že je věk jenom číslo, někdy je to číslo tak kurevsky vysoký, až začne hrozit, že ti kladenská sociálka začne brzo k tvýmu platu přispívat měsíc co měsíc i jedenácti tisícovkama důchodu. U Jarouše se toho možná fakt dočkáme – ale nesměju se mu za to, protože svý si z mýho pohledu pořád v klidu odehraje.

Jasně, loni už byly nějaký momenty trochu tragikomický, když kolem něj ty mladý plašani lítali jak vojáci vypuštěný po dvou letech nepíchání do bordelu, zatímco on se dral do útočnýho pásma aktuální průměrnou rychlostí chůze Miloše Zemana. Ale… je to prostě borec. I kdybyste ho posadili na sáňky sledgehokejistů, tak vám s těma pazourama a herní vykutáleností vykouzlí tolik parády, že by z toho Eric Lindros dostal další otřes mozku.

Vidět Jágra v akci je slast. Sice si svoji rekordní asistenci připsal zadkem a góly sbírá spíš umolousanejma doklepávkama, než erektivníma střelama pod víko, ale pořád mu tam padaj víc než by se sebelepšímu plejerovi z Komety, Sparty a Benátek nad Jizerou kdy zdálo. Mám proto ohromnou radost, že ho letos místo přestřihávání pupeční šňůry a propagačního turné pro Vodňanský kuře čekaj další vypjatý mače v NHL. Noci jsou totiž hnedka napínavější a rána leckdy příjemnější, když se dozvíte, že starej bard ještě ten jeden další bod z ledu vyškrábal, že legenda nekončí a starý dobrý hokejový časy dál trvaj.

Teď to bude navíc o to příjemnější, že zaútočí na rekord nejcennější: Pouhejch 57 mačů Jarinovi, jak známo, stačí, aby trumfl Gordieho Howea a zaevidoval nejvíc odehranejch zápasů NHL v celý její historii. Vím, že je trochu nesmyslný míchat různý disciplíny, třeba trojitý zlato Zátopka srovnávat s Čáslavskou nebo nejvíc vychytanejma nulama Čecha v anglický Premier League, ale zdolání týhle mety mi jednoduše přijde úplně nejimpozantnější počin v dějinách celýho českýho sportu.

Vědomí, že ho díky Calgary nejspíš za pár měsíců uvidím na vlastní oči, mi do žil vhání minimálně o 68% víc životního optimismu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s