Dlouhý roky jsem se ženskejch vlastně bál. Byly to pro mě posvátný, nedostupný spanilý stvoření. Když jsem s nima měl volně konverzovat, byl jsem u toho buď nervózní jak při audienci u Obamy, nebo vzrušenej jak při audienci u Melanie Trumpový v Oválný pracovně, jen sám s ní, když se setmí a z místního rozhlasu začnou hrát Love Me Tender.

Umění flirtu taky nic moc – když jsem se o něco takovýho pokoušel v mekáči, skončilo to tím, že na mě místní brigádnice zavolala ochranku a spolužák Korejs se z toho rozchechtal s cheesem v hubě tak moc, až jim poblil kasy a nejspíš i okurku. Takže ani můj rande-diář logicky nebyl příliš plnej.

Naštěstí jsem hned po vejšce na dva járy nastoupil do jedný nejmenovaný farmaceutický firmy, na níž bylo sice skoro všechno na hovno, ale makalo v ní tak 90 % ženskejch – a i když jsem si ani jednu neohmatal, páč jsem byl zrovna šťastně zaláskovanej (se svojí ex před ex), z hlediska komunikace se zástupkyněmi něžnýho pohlaví to bylo dost poučný. A bariéry bourající.

Od tý doby si – když jsem zrovna single – ten mezilidskej kontakt s něžnou osobou, která má kozy, hezkej kukuč a většinou i vagínu užívám. Bez nervů, bez neurotickýho klepání, často i bez mrdání, ale užívám. Přestože jsem po těch dvou traumatickech rozchodech občas vůbec neměl chuť se k nějaký buchtě přiblížit na míň jak dva metry, jakmile největší bolesti pominuly, uměl jsem si ty první randeta s nějakejma milejma slečnama vychutnávat (jak roky plynou, tak i s panima… a klidně i s těma „šťastně vdanejma“).

Ba co víc, myslím, že jsem v nich najednou i docela dobrej. Dokážu vytipovat zajímavý místo. Vím, kdy objednávat koktejly, kdy vínečka a kdy homemade fair-trade zázvorovou limonádu ze zahrádky paní Patočkový. A vždycky platim, což je v kombinaci s tím, že snad nemelu úplný hovna a vím, že není dobrý začít hned po pěti minutách loudit nahý fotky, takzvaná win-win konstelace.

To tokání, to oťukávání s cílem potenciálně se vykousnout a možná i šoustnout, mě na každej pád zatraceně baví. Baví mě ta úvodní nesmělost, to vrkání s nadějí, že – ano – bude líp, že si něco užijem, budem na sebe milý, hodný a možná i nahý. Budeme se o sebe zajímat a obohacovat svoje životy.

Žeru námluvy a prvotní úsměvy, kdy můžete být plni očekávání a optimismu. Už proto, že na prvním rande se většinou všichni snaží a tváří se, že jsou lepší, než jaký ve skutečnosti jsou – a skutečnost, že ona ráda týrá kočky a krká, zatímco on pije polívku přímo z talíře a klidně se vyčurá do dřezu, když je na ajnclíku plno, se o sobě dozví kdyžtak až později.

date

Samozřejmě je dobrý je nebrat hned na plavečák…

One thought on “ PRVNÍ RANDE ”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s