Moje první zkušenost s rozvozem potravin nebyla zrovna pozitivní. Válel jsem se, je to tak pět let, na zahradě jednoho poděbradskýho kámoše, došlo nám pití a krám byl příliš daleko. Reálně to sice bylo pár stovek metrů, ale vzhledem ke stavu, v jakým jsme se nacházeli, to mělo rozměry cesty do Mordoru. Kamarád vytáhnul komp, začal do něj freneticky ťukat a za chvíli mi ukazoval seznam pivíček, rumíčků a jinejch potřebností, který objednal z Teska. “A teď nám to všechno přivezou,” dodal pyšně, ale následně poněkud zesinal, protože se ukázalo, že nejbližší termín dodání je pozítří odpo.

Já se teda sámošek nebojim, naopak je mám docela rád. Strávil jsem v nich třeba několikery prázdniny na letních brigádách. Taky když jsem si vzal svýho prvního tripa, prožil jsem v tý uherskohradišťský na náměstí nezapomenutelný pocit souznění s jinou bytostí, protože jsem v ní začal komunikovat s uzenou makrelou. A když jsem bydlel s Terezou, chodil jsem nakupovat taky rád. Nejdřív mi to přinášelo uspokojení, že dělám něco pro tu naši rodinku, později proto, že jsem mohl od tý píči aspoň na chvíli vypadnout.

Hlavním důvodem, proč jsem propadnul naklikávání jídla na interwebech, je ale donáška až do domu. O svý zálibě v džusování jsem tu psal posledně; je sakra rozdíl, když deset kilo peckovic, malvic a bobulí neseš do pátýho patra sám, nebo když to je donese týpek, kterýmu dáš pětku a on ti uctivě poděkuje.

Kromě ušetření bolavejch zad z tahání těžkejch tašek má nákup na kohlik.cz taky nebejvalej potenciál gamifikační. Pro lidi, kteří vaří podle přesných receptů, je dodávka jiného zboží, než si objednali, spíše rizikem. Já občasné chybně splněné požadavky beru jako zábavnou hru osudu a vítané vychýlení ze stereotypu. Snad kromě jediného případu, kdy mi dovezli omylem tašku ovoce natolik hipsterského, že jsem ani nevěděl, jak se jmenuje, a měl s ním trochu strach být v jedné místnosti.

Takže jediná věc, se kterou mám trochu problém, jsou ty věčný papírový tašky. Dělám velkej nákup jednou za 14 dní, stejnej, jako jsem dělával, když jsem ještě chodil pro žraso do supermarketu. A to, co se mi vždycky vešlo do dvou igelitek, posílaj teď pravidelně tak v deseti papírovkách, který pomalu, ale jistě, zaplňují moji kuchyň. Takže než zavedou vratný bedýnky, budu muset akceptovat, že lidi, co se ocitnou v mojí kuchyni, si vlastně vůbec nebudou jistý, jestli jde o uměleckou instalaci, nebo jen o náhodné seskupení tašek.

https://i.pinimg.com/736x/be/30/26/be30269fc4eed832c20880f006848e9a--thats-not-funny-stupid-funny.jpg

A nebo je tu ještě tahle možnost.

One thought on “ ROZVOZ POTRAVIN ”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s