Asi jako každej, kdo má se svým sebevědomím dosud nevyjasněnej vztah, ráda poučuju. Takovej jasnej důkaz, že jsem holt dočasně v něčem lepší/chytřejší, to je prostě radost. Nesmí se to samozřejmě přehánět a snažím se udržet to na uzdě a hlavně se pak nesnažím dávat radost ze své převahy moc najevo, ale někdy to nejde. Zvlášť když můžu rozdávat rozumy v oblasti, o který sama vím de facto hovno.

Pocházím z doby, která sice zavedla informatiku na škole, ale vrcholem našeho snažení bylo, že si celá třída založila e-mail na seznamu. Dnešní děti jsou jistě zdatnější než já, ale na druhou stranu jsem já zdatnější než moji rodiče a v reálu to vypadá asi takhle:

Objeví se problém. Prvních pár hodin mám svojí hrdost a projdu všechno nastavení sama a bez pomoci, protože jsem silná nezávislá žena, co nepotřebuje poradit. Pak tu hrdost spolknu a další 3 hodiny strávím prolejzáním obskurních diskuzních skupin, které na stránce 9 odkážou člověka na youtube video z roku 2011, které je sice super a řeší přesně ten problém, který řeším já – bohužel na starší verzi toho programu, takže je mi to úplně k ničemu. Zase to zkusím celý přenastavit, překopat a dílčí úspěchy mě pohánějí dál. Pak už se vzteky osypu a rezignovaně dám svýmu počítači AIDS v podobě jakési zázračné aplikace z vysoce neznámého zdroje, která se ve výsledku ani neotevře, zato mi budou už navěky chodit nabídky od nigerijských princů.

Když se to nepovede, je to opravdický neštěstí, nezdar, jaký zažil v minulosti snad jen Jára Cimrman na patentním úřadě – protože správné řešení bylo 100% za rohem. Ale když se to podaří… Začnou mi kolem hlavy lítat kódy, algoritmy a rovnice, celá místnost dramaticky potemní a já si říkám, co tady kurva vlastně dělám, proč už dávno nezákládám vlastní IT akademii, a zapínám zvonění na nahlas, abych nepřeslechla příchozí hovor od Taťány le Moigne.

Důležitý je pak ale najít pro své hackerství to pravé publikum. Nějak nenápadně to někomu vnutit a s okázalou shovívavostí pomoct slabším. Tím přesně nemyslím tetu, která mi volá, protože v jejím počítači není google. Tím mysím ty šťastné dny, kdy mám šanci vyškolit své nadřízenější kolegy.

Ten pocit, když nakonec skutečně převedu tabulku v excelu do wordu tak, že se ty údaje automaticky srovnaj do 500 úhledných adresových štítků za jediné kliknutí a já se stanu šéfem výpočetní techniky, to je k nezaplacení víc než dovolená s Tomášem a Radkou Třeštíkovými v Irsku.

(nemusím snad ani dodávat, že těch 500 brilantně převedenejch adres jsem pak vytiskla na blbou stranu samolepících papírů, takže moje reputace IT princezny byla v prdeli)

c5b327281e7479c331ecad2ded78e5a5.jpg

Tohle není pobízení k dobrým radám.

Ráda poučuju. Nerada jsem poučovaná.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s