KMůžu se snažit chodit do všech divadel, cestou do práce poslouchat klasickou hudbu, místo oběda si pustit klasický film a cestou z práce číst klasickou literaturu. Taky že to, hergotfix, dělám, pohrdám většinou současné mainstreamové produkce a chodím skoro každou neděli na výstavy (skoro). Ale přes to všechno tu mám jednu guilty pleasure, přes kterou mi tenhle intelektuální vlak nepojede, a tou je fenomén tzv. letních hitů.

Jak to, že každej rok se najde nějaká demence (často navíc vydaná už v zimě), která se stane odrhovačkou a kterou zná i někdo, kdo se hudebně zasekl v roce 1989 (zdravim svojí šéfovou, tátu a tu paní, která si to včera s líbezným výrazem pustila v tramvaji a aby po chvilce zjistila, že nemá zapojený sluchátka)?

Jak to, že tuhle demenci pak hrajou všechna rádia, zejména ta interní obchoďáková, aspoň jednou za hodinu? Jak to, že tyhle blbosti neznaj hranice? Jak to, že to napřed nechcete ani slyšet, pak si to pouštíte ironicky a pak najednou doopravdy?

Léto skončí, já na to celej podzim vzpomínám, v zimě jsou všude zas jen koledy a „All I want for Christmas“, ale na jaře už jsem zase nervozní. Už jsme tu možná měli léto bez letního počasí, ale léto bez letního hitu? Nikdy. VÍM, že nějakej hit přijde, to je jasný, ale jak bude znít? Bude to (zpívat) kluk nebo holka? Bude to mít kvalitní videoklip nebo nějakou znouzi natočenou v době, kdy se nikomu ani nesnilo o tom, že z toho bude hit č. 1?

Umbrella, Blurred Lines, I Kissed A Girl, Call Me Maybe, TiK ToK, I Gotta Feeling nebo i vykopávky jako Chihuahua nebo Waka Waka… O kvalitu (mi) tady skutečně nejde. Stejně to budu více či méně dobrovolně poslouchat tak často, že to z hlavy nedostanu. A já pochopila, že stejně jako s politickými názory babičky z Mělníka, je lepší to tak prostě přijmout než se tomu zuby nehty bránit. Proč bych si měla kazit vztah s babičkou nebo nedejbóže celý léto?

Letos je to obvzlášť pikantní. Vrátil se starej dobrej reggaeton (i když já a Šárka jsme ho nikdy ani neopustily), Daddy Yankee vypadá mladší než v době Gasoliny a je to od Macareny první španělskej hit č. 1 i ve státech. O textu ani nemluvím, to bych se musela před váma červenat.

Despacito mám – i díky holce z recepce, která poslouchá Evropu 2 – vyrytý v mozku tak, že s tím už nikdo nic neudělá. Mám alespoň nějakou motivaci snažit se zažít nějakou letní romanci/party/zábavu, protože s každým letním hitem se mi vybaví daný období, lidi a zážitky. A tak super cheesy letní prvoplán, jako je DES-PA-CI-TO, přece nechci mít spojenej s porozchodovejma depresema, ležením v posteli i za slunečné neděle a sledováním starejch dílů Přátel.

Dám vědet, jak to dopadlo.

1492555021_356237_1492555168_album_normal.jpg

Jen u Marťase na baru to prosím nehledejte… Tam se nám to ještě zlomit nepovedlo.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s