Stavil se u mě tuhle Kuba, dostali jsme se do vášnivé debaty o poezii a já potřeboval ocitovat kousek Bezruče, takže jsem začal prohledávat banánový krabice, kde mám literaturu deponovanou. Stačilo slabejch deset minut a už jsem mohl vítězně deklamovat: „Šel starý Magdón od Ostravy domů, v bartovské harendě večer se stavil!“ Kuba mě ale pozoroval přísnym pohledem. „Co je?“ „Hele, kámo, bydlíš tady už dva roky.“ „A má bejt?“ „Že máš ty knížky furt v krabicích.“ „A kde je jako mám mít?“ Kuba na mě chvíli civěl: „No právě.“ Došlo mi v tu chvíli, že Doupě asi nebude provizorní bydlení na tu chvíli, než se Tereza s Tiborem vrátí – a že by teda stálo za to oprášit některé civilizační návyky. Třeba mít doma nějakej nábytek.

Nebylo zbytí: IKEA. Málo se ví, že že na druhym vatikánskym koncilu schválili katolíci tyhle obchoďáky za těžký love jako demoverzi Očistce. Naštěstí jsme tam jeli ve třech – Kuba dělá nějakýho scenáristu na Streamu nebo co, takže je to stejně nepraktickej dacan jako já, ale jeho holka je interiérová designérka, takže jí stačilo namalovat půdorys Doupěte a ona během půl hodiny vyřešila, který Anebody, Billy a Kallaxy potřebuju.

Samotný skládání nábytku už ovšem miluju. Nikdy jsem totiž nebyl moc manuálně zručnej. Uměl jsem sice složit nebe-peklo-ráj, ale při přebírání barevnejch nitek jsem hořel jak papír a když autistický spolužáci v rámci pracovního vyučování soustředěně pižlali patnáct mrňavejch zoubečků ve vystřihovánce z ábíčka, já zvládnul maximálně přidělat lepenkou menší obdélníkovej kus papíru na větší obdélníkovej kus papíru a pak to darovat mamince k svátku jako praktickej kapsář. To, že dovedu vlastníma rukama postavit kus nábytku mi tak furt připadá v podstatě jako zázrak.

On to možná zázrak trochu je, protože se dycky před akcí modlim ke svatý Gjöře, patronce stavebnic (tohle svatořečení bylo součástí výše zmíněnýho vatikánskýho dealu). Ale nemůžu si pomoct, ty návody mi připadaj tak blbuvzdorný, že pokud s nima máte problém, chyba je na vašem přijímači. Jasně, viděl jsem ty videa, jak týpkovi místo dvou skříní Oppland vyjde jadernej reaktor, ale zkoumal jsem to podrobně, je to hoax, vygooglujte si to.

Jasně, pak přišla část nepříjemnější: kotvení. Kocour Polpot to má se svejma inteligenčníma schopnostma tak, že kdyby blbost nadnášela, švihne to s nim vo strop. A vzhledem k tomu, že blbost nenadnáší, šplhal by po zaplněnejch skříních, který by spadly a vytvořily by z něj sice úhlednou, ale přece jen placičku. A vrtejte hmoždinky, když se váš kocour rád otírá o štafle, takže většina šedýho prachu z něj vytvoří zvíře podobný těm pouštním.

Nakonec ale byly všechny skříně ukotvený, Polpot se pyšně vysápal do nejvyšší poličky knihovny, kde jednou bude poezie, a já se procházel Doupětem a připadal si jako opravdovej muž. Nebo aspoň poloopravdovej: říká se „postavit dům, zasadit strom a zplodit syna“, to třetí jsem už dal, na to druhý mám ještě čas – a holt „zařídit byt“ je s mejma rukama nejblíž, jak se k tomu prvnímu kdy dostanu.

https://i2.wp.com/weknowmemes.com/generator/uploads/generated/g1380220873660550780.jpg

Nechápu, co na tom kdo může nechápat.

 

2 thoughts on “ MONTOVÁNÍ NÁBYTKU ”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s