Dan si ulítává na počítačovejch hrách, mě to nikdy moc nechytlo, možná proto, že jsem neměl bráchu, se kterym bych mohl rubat stvůry trpaslíkem. O to větší zálibu jsem ale našel ve hrách hospodskejch, kde protivníka či kumpána snadno najde i jedináček. Nemyslim teda pijácký hry typu “šup s panákem do desítky, ať to chutná jako dvanáctka”, mluvim o všelijakejch udělátorech, který přivožralejm hostům zvyšujou hladinu adrenalinu během krutýho soupeření. Nedám dopustit na svatou trojici kulébr – fotbálek – šipky, ale to je jenom začátek, pak jsou tady vyšší ligy, třeba kvízy všelijaký nebo air hockey. Naprostym králem mezi hospodskejma mašinama je ovšem flipper.

Těžký kovový míčky, dva čudlíky po stranách na ovládání pinkajících paciček a nakloněná deska plná blikajících světýlek, cinkajících pružinek a všelijakejch jinejch hejblátek. Nevim, kolik těchhle přístrojů stávalo v Česku ještě před revolucí. Jeden z nich byl ale docela jistě umístěnej ve Staroměstský tržnici, přes kterou jsem tenkrát chodíval do školy – a jednou provždy týhle kratochvíli propadnul. Na rozdíl od automatů typu Space Invaders nebyl pinball za dvojku, ale za bůra; nabízel ovšem nadprůměrnejm hráčům možnost vydělat si hru zdarma při zdolání určitýho skóre, takže schopnej páťák si dokázal za pět vočí zahrát třeba i hodinu. (Teda většinou to byla tak čtvrthodinka, než ho okolostojící osmáci přesvědčili, že jim chce hru vlastně přenechat, ale to už je jedno.)

Miloval jsem tuhle hru a miloval jsem ji ještě víc, když jsem poprvé spatřil film Tommy, halucinační vizi vyjetýho Kena Russella s psychedelickou hudbou The Who, ve který hraje Elton John v osmdesát čísel vysokejch martenskách mistra světa v pinballu, kterýho roznese na kopytech slepej, hluchej a němej Roger Daltrey.

Když mi včera odpoledne přivezli vyměnit v baru starej pinball za novej kus, chybělo do otvíračky ještě pár hodin, já už se ale do bytu nevracel a s nábožnou úctou vrazil do škvíry dvaciáše. Chvíli mi trvalo, než jsem se s přístrojem seznámil, než jsem přesně pochopil, který zákoutí hrací plochy mám strefovat a v jakym okamžiku musim zmáčknout levej čudlík, aby kulička nezadržitelně zamířila do tý nejbonusovanější díry.

Ale pak to přišlo. Lidi přirovnávaj k orgasmu spoustu věcí, já si pamatuju citát nějakýho fotbalisty z bookletu chumbawambího CD Tubthumper, kterej konstatoval, že dát gól je vlastně lepší než orgasmus, protože když už má chlap jednou sex, tak s orgasmem může počítat skoro jistě – kdežto když nastoupíš na pažit, gól rozhodně přijít nemusí.

A úplně stejný je to s multiballem ve flipperu. Když se třikrát za sebou trefíš do uzoučký škvíry a najednou ti místo jednoho míčku tancujou mezi pacičkama tři, je to pocit pro bohy. Pak už u toho nepřemejšlíš, ale stejně jako Tommy z filmu prorosteš s tím mechanickým organismem, jsi člověk–stroj, levá pacička je tvoje levá ruka a pravá pacička je tvoje pravá ruka, chytneš správnej rytmus (jako když žongluješ) a když to celý vydržíš půl minuty, ozve se z přístroje zvuk výstřelu, kterej amatéry vyděsí, ale znalýmu člověku sdělí, že právě překonal bodovou hranici, za kterou mi pan flipper mu milostivě poskytnul hru zdarma.

A i když ti pak všechny míčky popadaj kamsi do stoupy, rozhodně necítíš touhu se zabít. Jediný, co chceš, je zažít to celý znova.

https://t02.deviantart.net/CaY7UEBjycI8STVhkkKrMagsJts=/fit-in/700x350/filters:fixed_height(100,100):origin()/pre09/65f9/th/pre/f/2008/154/7/2/tommy_motivation_by_dramageek528.jpg

 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s