Víkend jsem si užil, byl jsem na svatbě u Humpolce. A svatby, ty já rád, protože je tam většinou spousta chlastu, zábavy, družiček a taky láska a ve dvě ráno obvykle mocně vtipná bitka.

Družičky byly fešný, akorát rozebraný, takže se od nich buď na krok nehnuli jejich prznitelé, nebo byly dokonce už rovnou zbouchlý (víc bubnů na jedný kalbě jsem teda v životě neviděl). Ale nevadilo mi to, páč mám nepíchací období. A všechno ostatní bylo krásný. Hlavně teda ten lom, u kterýho se lilo.

Přírodní koupaliště jsou obecně velmi cool, lom mezi nima ale září jak pleš Felixe Slováčka na pódiu Rudolfina. Ze všech způsobů plundrování krajiny je to můj nejmilejší. Je to víc než jen zaplavená díra, jak by řekli přátelé markeťáci. Kdyby se každej zásah do krajiny proměnil v něco tak parádního, jako je hluboký koupágo uprostřed lesů, žilo by se nám krásně.

Kdekdo mi může oponovat precizní studií ekologickejch dopadů, ale já na analýzy narušených tras pohybu lasiček nikdy moc nebyl. Chápu, že jsou lasičky zvyklý na svý oblíbený cesty, ale holt budou utíkat jinudy – já si taky zvládám během léta zvyknout na výluky tramvají, když jedu večer do Marťasova lokálu z druhý strany Prahy.

Za vznik přírodních skokánků o výškách 2, 4 a 8,5 metru, a to hned elegantně vedle sebe, to z mýho pohledu rozhodně stojí. Zvlášť když nad nima ještě velkolepě ční královskej můstek kalibrovanej na 11,3 metru a aspoň jedno promile v krvi, páč jinak by se člověk strachy počůral.

Už na obyčejný plavání je lom prokazatelně stylovější než ňáká bahnitá tůně. Voda je v lomech vždycky výrazně víc osvěžující. Pravda, někdy až ledová, ale to silná nátura musí snést, to víme už od Jak dostat tatínka do polepšovny. Průzračná čistota je taky věcí vyloženě fajnšmekrovskou – díky ní na chvíli přestanete myslet na zlevněný letenky do Řecka. No a pak ten výhled, toť opojná hra pro všechny smysly… řečeno s klasikem, krása k posrání.

Jedinou nevýhodou je,  že tu může někdo zařvat – a nemyslím teď hulákat na ženicha „Hliník se odstěhoval do Humpolce, ty píčo“, ale jako vyloženě chcípnout. Statisticky sice je větší šance, že si kebuli rozrazíte o kolo pohozený na dně rybníka, než v lomu, co má hned kousek od kraje hloubku pětadvacet metrů. Ale pokud lejete 16 hodin v kuse a ten debil Maruška vám skočí během druhýho refrénu Killing in the Name Of na záda, jak kdyby se chtěl hlásit na Velkou pardubickou, tak se riziko smrti výrazně zvyšuje.

Na druhou stranu vás může uklidňovat jistota, že díky těm těhotnejm holkám poblíž ještě pár střízlivejch hlasivek zbejvá – a že když tam s tím vocasem Maruškou za krkem komplet zahučíte, proberete se po jejich jekotu až v tý bezpečný chvíli, kdy vám humpoleckej Mitch Buchannon dává na suchym břehu dejchacího hubana.

2 thoughts on “ LOMY ”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s