Existenciální krize je luxus, kterej si můžu dovolit, když zrovna nemám krizi existenční. Nevyhodili mě z práce, furt mám kde bydlet, Marťas nezavřel (byť mě to fňukání nad EET jednou snad zabije), takže základní podmínky k životu a k přemejšlení nad tím, jestli to má vůbec cenu, bychom měli. Ale někdy vás o ten život může připravit snaha ho tzv. žít naplno.

Byl sobotní podvečer a ve vzduchu vonělo léto a dobrodružství. Mě tyhle atmosféry už ale dávno nedojímaj. Měla jsem samozřejmě sto chutí zůstat v posteli s nějakou hidden object pařbou na ipadu. Ale jednou jsem za lístek do divadla těch 500 kč zaplatila (o 3x větší částce za nový šatečky nemluvě), tak jsem se nakonec přece jen donutila jít a nelitovala jsem. Divadlo je pro mě buď nejlepší nebo nejhorší (žádný mezistupně neznám) a tohle naštěstí bylo nejlepší. Už už jsem se viděla, jak o tom v pondělí vyprávím v kanclu a jak moji kolegové uznale kývaj hlavou a trochu se za sebe styděj, protože za kulturou nechoděj.

Okouzlena vlastní úžasností jsem se vzdala představy dalšího levelu v tý rozehraný hře a zůstala s kamarádama na drink. JEDEN. Odcházela jsem jako první, protože kromě nesmírného kulturního přehledu jsem v sobě cítíla i nechuť mluvit o rozchodu s Michalem.

Cítit byla bohužel i blížící se zavíračka u Marťase, kde jsem se taktéž chtěla pochlubit čerstvým divadelním zážitkem. Obejít 50 metrů kolem provizorního plotu se zdálo být zdržením, které jsem si nemohla dovolit. Jediný čeho jsem se bála bylo, že mi ten plot roztrhne nový punčocháče…

Punčocháčům se samosebou nic nestalo, ale já najednou ležela v sanitce. Záchranáři se rozhodli mě trochu rozveselit – napřed mi v živejch barvách popsali smrad bezdomovce, který na lehátku ležel jen chviličku přede mnou, ale když viděli, že to nepomohlo, rozhodli se mě trochu povzbudit historkou o dvacetiletém klukovi, kterého dvě hodiny oživovali a on jim pak stejně umřel. A to kupodivu skutečně pomohlo.

Když s tebou spadne plot a ty si přerazíš přední zuby, roztrhneš ten sval na bradě a sedřeš nos, je to sice smutné, ale při představě, že sis mohl rozdrtit obratel, naštípnout lebku, vypíchnout oko nebo dojebat všechny končetiny, jsou tyto úrazy vlastně jen láskyplný pohlazení a připomenutí, že život je vzácnej a zdraví zrovna tak. Čím blíž trvalému zdravotnímu následku, tím větší chuť do života. Ono to občas stojí dost za hovno, ale přece jen je to lejno o trochu míň smradlavější, když do něj můžeš šlápnout po svejch.

FullSizeRender-1.jpg

A taky je to možná připomenutí, že ploty se nestavěj proto, abychom přes něj přelejzali.

3 thoughts on “ DOBŘE SE VYRAKVIT ”

  1. To je skoro na kérku jak je to dobrý: „Čím blíž trvalému zdravotnímu následku, tím větší chuť do života. Ono to občas stojí dost za hovno, ale přece jen je to lejno o trochu míň smradlavější, když do něj můžeš šlápnout po svejch.“

    Liked by 1 osoba

  2. Já to mám po loňsku podobně. Po lítačce na kole natřikrát tříštivá zlomenina dolní čelisti (3 jizvy), tříštivka obou loktů a jedné dlaně (další 3 jizvy), proražený bubínek (jizva, kterou jsem nikdy neviděla a ani po tom netoužím), zlomený zub. 4 další zuby čekají na to, jestli zůstanou tam, kde byly většinu svého bytí, jedna ruka nenarovnatelná, což krapet znepříjemňuje vytírání a jízdu na kole, pusu otevřu jen na 2 cm, takže větší akce typu kousnutí do jablka nebo nedejbože celá ředkvička nehrozí, ale i tak jsem nebetyčně vděčná, že se mi nestalo nic třeba s páteří. Chodím, slyším, pracuju, žiju. Dokonce se i normálně najím. Jen na kole už jezdím pomalu, a taky se pořádně dívám, kam šlapu. A za to všechno děkuju každej den, protože když jsem ležela v nemocnici s oběma rukama v takovém stavu, že jsem si ani nemohla přivolat sestru pípátkem, a hlavou oteklou, že se mě lekla vlastní dcera, uvědomila jsem si, jaký dar je naše tělo, když funguje. A jak neskutečně ráda můžu být, že zase zřejmě fungovat bude.

    PS: a ty jizvy jsou krásný. Klobouk dolů nad tím, co s něčím tak děsuplným a rozmláceným, jako byla po pádu moje hlava, doktoři dokázali provést.

    Ať se to dobře hojí.

    A.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s