Po kopačkách od Luciny jsem měl libido fakt na nule. Možná je to normální, nevím, nedělal jsem o tom anketu na Václaváku, ale to neznamená, že bych s tím byl jakkoliv v pohodě. Když seš rozsekanej po rozchodu, zraněnej, nešťastnej a furt citově zaangažovanej, ergo toho času úplně v píči, dal bys každopádně cokoliv za to cejtit klid v náručí jiný holky.

Mně to ale nejde. Ne že bych tu apatii nezkoušel na sílu přemrdat. A ne že by ta noc samotná nebyla hezká – ale druhej den z toho bylo akorát mrzení. Já byl nasranej, že mi vypisuje rozněžnělý esemesky, ona byla nasraná ještě víc, že na ně odpovídám prostou omluvou, že na pokračování nemám aktuálně náladu.

Do postele si proto už žádný nový oběti netahám. O to víc ale vnímám tu marnost. Sakra, vždyť i v tom v showparku, když mě tam Marťas vožralýho vytáhl, mi všechny holky přišly nějaký fádní, vobyčejný, nezajímavý, nuda, nuda, šeď, šeď. Objektivně jako hezký jsou, ale zajímaj mě asi jako fidget spinnery.

Naštěstí vždycky, když propadnu malomyslnosti, že jsem vnitřně mrtvej a že plodný léta jsou nenávratně pryč, zjeví se spása: Calzedonia. Náramný reklamy plný ztepilejch bohyň, který mi zvládaj připomínat, že jsem ještě samec v nejlepších letech.

Kvůli fotkám na prosluněnejch plážích jsem si teda nejdřív myslel, že Calzedonia je nějaká bájná země, ráj plnej usměvavejch nádhernejch holek, co maj spoustu tělesnejch předností a nebojí se je použít.

Pak jsem samozřejmě zjistil, že nejde o kampaň na zvýšení turistickýho ruchu, ale o promo punčoch, plavek, legín a dalšího líbivýho harampádí. Obulel jsem to, ráj neexistuje a zájezd do něj si nekoupim. Zas mě ale potěšilo, že tyhle holky žijou tady někde poblíž.

A jsou nádherný. Smyslný. Milý. Věčně usměvavý a sexy. Nepotřebujou další randíčko. Nevypisujou esemesky. Ony prostě ví, o čem náš vztah je, a tak se vždycky krásně uculej a vystaví v celý svý kráse. A já nemusim bejt zrovna specialista přes gesta a mimiku, abych z jejich výrazů vyčetl, že se potkáme brzo na pláži a tam že s nima budu moct dělat všechno, co zrovna budu chtít. Třeba i hrát piškvorky.

Jasně, proti využívání nahejch ženskejch těl v reklamě se teď brojí ve velkým. Ale tohle není ten případ. Tohle je rozkoš. Blaho. Krása mnohem větší než fronta v Tescu. A mám z toho tuplovanou radost při vědomí, že se moje sexistický já taky může někdy nažrat, ale intelektuál a gentleman ve mně, opovrhující lacinejma reklama na Bernardovu nigga dvanáctku, kládama z pily Pasák a anketama o nejmrdatelnější stážistku v Temelínu, zůstane celej.

Tyhle fešandy totiž jen dělaj poctivě svoji práci, ve který se prostě bez svejch dokonalejch koz a prdelí neobejdou. Moc si jich za to vážim. A vlastně mě i motivujou k tomu, dát se rychle zpátky do formy – je mi totiž jasný, že frajerů, co si s nima chtěj zahrát ty piškvorky, po plážích běhá nechutně moc.

calzedonia

4 thoughts on “ REKLAMY CALZEDONIA ”

  1. Pingback: LOMY – PDPSN
  2. Je to zajímavý, obvykle se mnou reklamy podobnýho typu nic nedělají nebo mě pohorší svou umělostí a nudností, ale Calzedonia jako by byla svoje vlastní kategorie – a určitě to není jen tím, že jsou často rozkošně obrovský. Něco na nich je prostě úžasnýho a dokonalýho, jak říkáš. A to jsem ženská.

    Mimochodem táta na ně vždycky nadává. Říká, že pro něj jakožto řidiče jsou hrozně nebezpečný, zvlášť na blbejch křižovatkách, kde se potřebuje soustředit.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s