Ano, prožil jsem období, kdy jsem pravidelně docházel na opravdový mše. Bylo mi šestnáct, cejtil jsem potřebu někam patřit a pár měsíců mi připadalo, že moje správný místo v neděli večer je u svatýho Salvátora. Jenže po určitý době mi začalo docházet, že sám sice moc dobrej křesťan nejsem, ale hříchem pýchy jsem teda rozhodně stiženej míň než tajdle monsignore Halík, navíc jsem v tý době začal prcat se Zuzkou, tudíž s mojí katolickou kariérou byl utrum.

Ke konceptu nedělního rozjímání jsem se vrátil až před třicítkou. Dělal jsem tenkrát v reklamce a bylo toho dost, práce – i těch věcí okolo toho. Tim myslím: prokoksovaný noci při přípravě tendrů, prochlastaný a prokoksovaný noci, když jsme pak ty tendry vyhráli. Prcání na hajzlíkách s novou kolegyní, když bylo nutný ze sebe dostat všechen ten stres. Vysvětlování nový kolegyni, že to nebylo nic vážnýho. Vyhazování nový kolegyně, když to nebyla schopná pochopit.

Jednou po obvzlášť vysmaženym tejdnu jsme se potkali s kolegou večer na Kampě. Sedli jsme si na náplavku a ruce se nám klepaly tak, že jsme toho jointa málem neubalili. Seděli jsme na lavičce, foukali dým na řeku a mluvili o svejch pochybnostech a obavách, o běsech a traumatech, ale i o úspěších a touhách.

V práci to pak bylo trochu divný, protože jsme si toho asi řekli víc, než si marketingový mrdky většinou řikaj. V rychlym tempu reklamního průmyslu nebejvá čas na důvěrnosti. My se ale další neděli sešli zase (a zase a zase), tentokrát už plánovaně, probrali novinky z tejdne a pak pokračovali tam, kde jsme týden předtím skončili. “Mše” jsme tomu začali říkat asi po měsíci. Když jsem to vyprávěl Gátě, říkala, že je to vlastně terapie. Možná jo, ke cvokařům jsem nikdy nedocházel, platit si někoho, komu vyprávim svoje sračky, mi připadá trochu debilní.

Samozřejmě nevim, do jaký míry se tyhle nedělní sebereflexe podílely na rozhodnutí, že se na reklamu vykašleme. Došli jsme k němu nezávisle, byť plus mínus ve stejnou dobu. Já si pořídil bar, Kuba začal učit na soukromym gymplu. Scházíme se ale doteď.

A zas takovej rozdíl oproti předchozímu období to není. Někdy přicházim plnej energie, někdy bez ní, někdy přicházim rovnej a někdy zlomenej. Ať už ale dorazim v sebehorším stavu, ještě se mi nestalo, že bych odcházel bez špetky naděje, že všechno ještě neni tak mocně v kundě, že bych to měl zabalit. Je fajn, že člověk může odcházet v pokoji i s rozhřešením a ani k tomu nepotřebuje kněze. Ale účast i další neděli je povinná: ať bych na tom byl sebehůř, nemůžu o tuhle nedělní chvilku naděje Kubu připravit.

https://cdn.meme.am/cache/instances/folder477/500x/78214477/li0000-jsem-pevn-protoe-se-chvji.jpg

 

4 thoughts on “ NEDĚLNÍ MŠE ”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s