Jsem dítě devadesátek (narozen před revolucí, ale socializován a kulturně odkojen po ní), takže synonymem ke slovu burger pro mě dlouhý léta byly ty polystyrenový blafy z mekáče. Ta umělá hmota, která se zapadlá pod sedadlem ani po měsíci prakticky nezmění a která když by neobsahovala jeden plátek překyselený okurky, neměla by absolutně žádnej šmak.

Fakt jsem si myslel, že z tohohle ty Amíci tloustnou, že na tomhle hnusu stavěj svoji kulturu. Takže když o ňákejch šestnáct let později dorazil do Česka první Burger King, zíral jsem, jakej masitej požitek vám může dopřát takovej tuctovej whopper. A to byl přitom furt teprve nevinnej začátek: Když mě pak schramstl Londýn nad Temží (to bylo ještě dávno před velkým českým burgerovým povstáním) a já v něm schramstl pár luxusních burgerů z množících se bister, poznaly moje chuťový pohárky blaho, který by v týhle celkem levný, rychlý a ze svý podstaty vlastně vobyčejně dělnický pochutině ani netušily.

Burger, to totiž umí bejt nádherně harmonická hra pro vaše smysly. Začne u vychucenosti masa. U citu pro to, jak vyhmátnout tu správnou jemnost namletí, trefit dávky pepře, soli i jinejch kořenidel. Ale záhy už graduje ve skládání nefalšovanejch symfonií chutí s různejma příměsema, dochucovadlama, omáčkama a nejrůznějšíma třešinkama na kalorickejch dortech, který když dostanete ve správně udělaný housce, musíte se za každým soustem strašně chechtat veganům celýho světa, že se vo tuhle nádheru dobrovolně ochuzujou.

Nejkrásnější na tom je ta variabilita. Nekonečně možností, jak chutě spojit, jak burger vyšperkovat a převést hroudu masa, bulku a pár ingrediencí v opojnej gastrozážitek, Můžete díky tomu mít desítky favoritů po celý republice – a někde věřit verzi s cibulovejma kroužkama, jinde s modrým sýrem. Jednou si dopřát strohou variantu s čistou dominancí vůně hovězího a podruhý zas pořádně naducat toho cvalíka vším, co se dalo v lednici najít (krom toho pytlíku s MDMA, samozřejmě), a všechno to jedním hryzem spojit v malej orgáč. Nekonečnej příběh žrádlolásky.

Jasně, vím, že kvůli tomu, jak mi burgery futrujou do cév nemalý dávky cholesterolu, dřív umřu. Ale zatraceně moc mě těší vědomí, že díky tomu, jak šmakózně mi obalujou nervy, se tý smrti dožiju s výrazně lepší náladou.

 

Pokud se teda něco neposere…Untitled-10 copy.JPG

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s