Jestli se něčeho bojím víc než hlodavců, jsou to úřady. Jasně, nikdo tam nechodí rád, ale já z nich mám skutečnou hrůzu. Za cenu abnormálního stresu (ne, fakt to nedělám kvůli nějaký rebelský pýše) radši tři roky panikařim nad představou návštěvy finančáku, než abych tam prostě jednou zašla a měla to z krku. Nemám ráda, když mi někdo něco vyčítá, někdo na mě řve a dělá ze mě debila. Nedokážu to po sobě nechat klouzat, všechno si beru osobně, takže jsem buď podělaná strachy, nebo se taky naseru a začnu ječet zpátky – a tak jako tak se nevyřeší nic. 

Když je všechno ozářený slunce, na jedný strany máte nejlepší kámoše, na druhý straně vám ruku mačká partner a míříte za štěstím, tak si přece nepůjdete nechat zkazit náladu bábou, co vydává parkovací kartičky. Ale když jste sami a vaše životní láska vám právě oznámila, že mu bez vaší lásky a vůbec bez vás bude o dost líp, tak je vám tak mizerně, že případnej konflikt se špatně obarvenou šedesátnicí je jenom drobnost, která vás nemůže rozházet. Včera jsem po 14 měsících od první upomínky zašla na sociálku, takže hádejte, na který straně spektra se teď asi nacházím.

S přednasranym výrazem jsem nejdřív vlezla někam, kam jsem neměla, ale paní mi jen laskavě řekla, že nevypadám, jako bych chtěla žádat o důchod a se smíchem mě odkázala do patřičných míst, kam se dostanou všichni OSVČ, co nedodržujou pravidla (v mym případě jsem neodevzdala ten papír o tom, že jim každej měsíc odevzdávám prachy). Ale nebyl to smích-výsměch. Byl to milý smích a už to mě trochu vyvedlo z míry.

Vymoženost jménem diskrétní zóna na ČSSZ ještě nedorazila, čili jsem si vyslechla několik prapodivných případů do posledního dlužného haléře a když na mě přišla řada, bylo 17:03. A hádejte, kdy zavírají.

Jenže pani za přepážkou mě nějen vzala na řadu a na milost, ale navíc mi řekla, že jsem zatracená ženská a v tý zatracený ženský bylo i přes moji úřadovou neschopnost a lenost tolik lásky a něhy, že jsem se málem zase rozbrečela. Všechno se mnou prošla, vyřešila, usmívala se a pak vzala ještě pána za mnou.

Když se dokáže usmívat paní, která si 3457× denně vyslechne, že je kunda a že její práce stojí za hovno, musím to přece dokázat i já.

One thought on “ MILÁ ÚŘEDNICE ”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s