Nepiju skoro čtyři roky. Tenkrát se narodil můj syn a já si řekl, že je sice dost pravděpodobný, že mě jednou uvidí umřít, ale že by to nemuselo bejt dřív, než mu bude osmnáct, a že by důvodem smrti nemuselo bejt celkový rozleptání pajšlu kořalkou. Tak jsem se na to vysral. Teď sice nechlastám sám, ale furt se aktivně na týhle bohapustý aktivitě podílim. Mám totiž malej bar v jedný žižkovský ulici. Vlevo od něj je bordel, vpravo nakladatelství; ze svojí zkušenosti můžu říct, že spisovatelé chlastaj víc než kurvy. V prdeli jsou ovšem obě dvě skupiny stejně.

Upřímně řečeno, když se nad tim krátce zamyslím, v prdeli jsou vlastně všichni, co do mýho baru choděj. Netuším, jestli do hospod chodí jenom lidi, co jsou v prdeli, nebo jestli je to specialita žižkovská nebo dokonce specialita mojí hospody. Ale poslouchám ty příběhy, co mi lidi povídaj a trochu mě z nich mrazí. Jasně, že maj lidi tendenci k přehánění, viděj věci černější, než ve skutečnosti jsou. Viněj celej svět ze spiknutí proti jejich osobě, byť skutečnym důvodem jejich zmrdanýho osudu je to, že si vzali vypočítavou píču. Ale já je nehodnotim: sám mám taky tendenci k sebelítosti.

Jednu dobu jsem ale váhal, jestli prodej jedu, kterej ke svý obživě provozuju, je morálně čistej. Nakonec jsem ale všechny tyhle otázky nechal bejt: když totiž vidim ty rozjasněný tváře po pár pivech, kdy všem spadne tíha světa z ramenou, když se začnou objednávat panáky, aby bylo eště o trochu líp, sice už je dobře, ale s panákama přichází navíc bratrství a sounáležitost a velký plány, co ještě v tomhle okamžiku vypadaj jako snadno realizovatelný.

Ale všeho teda vodcamcaď pocamcaď. V jednu, nejpozději ve dvě všechny vykopu. Vidět ty zoufalý ksichty nad ránem, když přijde lítostivá fáze, opravdu nechci. Beru si prostě z chlastu jenom to dobrý. A jestli mi to pití nechybí? Vůbec ne, naučil jsem se žít bez něj, takže mi alkáč zůstává jen jako ten úplně poslední důvod, proč se nezabít. Kdyby se totiž náhodou stalo, že by všechny ostatní důvody zmizely, vždycky budu moct začít zase chlastat. A pořádně, jednou provždy.

5 thoughts on “ ALKOHOL ”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s