Miluju spaní. Už od malinka jsem byl schopen spát takřka v libovolné situaci. Zatímco mí spolužáci v první třídě v autobuse cestou na školu v přírodě blili do pytliků s řizkama, co jim usmažily maminky, já spokojeně chrupkal. Vydrželo mi to i do dospělosti: během letu do Indie jsem spal tak zkroucenej, že se moje fotka podobná ruskejm mužikům ožralejm do jogínský ohebnosti dostala až na 9gag.

Navíc se k tomu pak přidalo spaní s někým. Teď vůbec nemyslím sex, myslím spokojený, klidný spaní s jinou lidskou bytostí, co hřeje. Ať už ta lidská bytost byly holky, se kterejma jsem byl před Terezou, ať už ta lidská bytost byla Tereza, nebo, co bylo pak asi úplně nejlepší, ať už ta lidská bytost, spíš bytůstka, byl Tibor, co se nám potom narodil. Mít svoje lidský mládě v náručí a spokojeně spát. Jenže Tereza je pryč, Tibor s ní, oba v nějaký slovenský prdeli, už nevim, jestli se jmenuje Bratislava nebo Medzilaborce, musel bych to dohledávat, nechce se mi.

Takže jediná bytost, která se mnou poslední dobou občas pospává, je kocour Matouš. Stejně ale spim pořád dobře. Přitom spousta lidí, co je podobně jako já objektivně v prdeli, říkaj, že maj s usínáním problémy. A proto pijou, nebo já aspoň nepotkávám lidi, co jsou v prdeli a nepijou. Pijou, aby usnuli, protože jinak se převalujou, usnout nedokážou, jen když se vykomatěj do hoven. Snažim se jim vysvětlit, že by místo věčnýho chlastání mohli zkusit třeba pravidelnej režim a jít si přes den zaběhat, ale vysvětluj něco ožralýmu hostovi v baru. Nadšeně kejvne a zejtra mu to všechno nemilosrdně překryje milosrdný okno.

Navíc mám pocit, že se blbě usíná lidem, co se nemaj rádi, co si něco vyčítaj, co nejsou srovnaný. Jako jasně, že jsem v píči, ale I did my best, všechny rozhodnutí, co jsem udělal, byly ty nejsprávnější, k jakým jsem v daným místě a čase dokázal dospět, a na tom, že jsem v hajzlu, se významnym způsobem podepsali zejména jiný lidi a jejich rozhodnutí, do kterejch jsem jaksi neměl co kecat. (Teda hovno jiný lidi, hlavně ta píča Tereza a ten zmrd Robert.)

Prostě když se nad tim zamyslim, připadá mi, že rozdíl mezi mnou a hostama v mym baru je ten, že já jsem sám se sebou vlastně hodně rád. A kdy jsi sám sobě blíž, než když spíš?

A ještě jeden důvod asi existuje, proč dobře usínám. Sebevražda prostě nepřichází v úvahu; kdyby se Tibor jednou dozvěděl, že si to jeho fotr hodil, asi by mu to ve zdravym vývoji moc nepomohlo. Ale kdyby zjistil, že jeho táta normálně umřel… A když jde člověk spát, je tam přece ta svůdná naděje, jasně, že malá, ale pořád tam je, že se zejtra nevzbudí.

5 thoughts on “ SPÁNEK ”

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s